Jsou skutečnosti, které člověku nelze vnutit, ale musí k nim dojít sám – svým zráním. Vše, čím jsme dosud prošli, je nutné uvést do rovnováhy. Prosit za odpuštění všechny ty, kterým jsme ublížili, je nezbytnou nutností. Očistit vše, co bylo poskvrněno našimi kletbami, nenávistí, závistí, žárlivostí, mocí, mstou, neporozuměním, ješitností a pýchou. Prosby jsou dobrými průvodci do nitra člověka, zavedou ho hluboko, tam kam se on sám bojí vstoupit. Je nutné, aby jim člověk projevil plnou důvěru – následoval je s vírou, nadějí a láskou do míst, která ze strachu či pýchy nikdy nenalezl – a s pokorou přijímal následky z nich plynoucí.