Kdo z nás nebyl až příliš často zraňován, aby nemohl vyprávět mnohé frustrující
zážitky ze svého dětství? Musíme si však proto všichni nést svá ublížení až do
dospělosti a po celý život je znovu prožívat? Ve skutečnosti předáváme utrpěné a nezahojené rány dál těm lidem, kteří nás právě nějak rozhněvají. Nezřídka se stává, že ublížení a duševní poranění dokážeme jen stěží prominout nebo sobě nedokážeme odpustit. Následkem jsou zatrpklost a duševní zatvrzelost. Jörg Müller nás uvádí do „umění odpouštět“ a ukazuje nám, jak lze přijmout sebe i druhé, a tím sám sebe osvobodit.